Spojenecké údery na Sýrii: Hrozí třetí světová válka?

Důležitým faktem, který by měl být v tomto kontextu určitě zmíněn je, že spojenecké útoky na Sýrii z pohledu Ruska nejsou jen útoky na jejich blízkého spojence Asada, jde o mnohem závažnější problém. Při amerických (a nově i britských a francouzských) útocích totiž umírají i Rusové. Těch je v Sýrii značné množství a to jak vojáků tak civilních poradců.

V uplynulém týdnu proběhlo v americkém Kongresu slyšení s kandidátem na post ministra zahraničí a dosavadním šéfem CIA Mikem Pompeem. Ten podle televize FOX News jasně uvedl, že americké údery již v Sýrii zabily několik set Rusů. Jde o o první případ, kdy vysoce postavený člen americké administrativy řekl něco takového veřejně.

Na základě scénáře útoku z dnešní noci se zdá, že ani západní spojenci nemají zájem na další eskalaci konfliktu mezi nimi a Ruskem. Rusové totiž dle dostupných zpráv byli o plánovaných útocích předem informováni. Tím sice přišly západní síly o moment překvapení – Rusové ihned informace předali Syřanům – ale jednalo se o rozumný krok západních představitelů ve snaze minimalizovat možnost vypuknutí třetí světové války.

Otázkou je, jak teď bude vypadat ruská reakce. Že by se Rusové vrhli do otevřeného konfliktu není příliš reálné. K takovému postupu nemají ani vojenské a ani ekonomické kapacity. Rusko by zřejmě nebylo sto vést ani omezený konflikt proti západu například na území Sýrie. Je ale možné, že se v rámci odvety Rusové pokusí eskalovat napětí v jiných částech světa, například v Pobaltí.

Čtěte také:

Putinův režim by tak mohl odvést pozornost od Sýrie a ruský prezident by mohl pro své domácí publikum (opět) sehrát roli silného vůdce a to díky akcím v regionu, v němž mu nehrozí bezprostřední vojenská porážka, která by mohla otřást jeho (zdánlivě) neotřesitelnou pozicí. Zvolí-li ale Putin takový postup, bude se jednat o velký hazard. Litva, Lotyšsko i Estonsko jsou členské státy NATO a případný ruský útoku na Pobaltí by mohl mít v konečném důsledku ještě fatálnější dopady než případný omezený střet mocností v Sýrii.

Otázkou ale je, zda má Putin na výběr. Prezentace sebe sama jako silného a tvrdého lídra je základem jeho vnitrostátní propagandy. A těžko si lze představit, že by Putin ponechal západní útoky na Sýrii bez reakce. Rusové by si pak mohli začít myslet, že není tak silný, jak se jim doposud zdálo a to není v Putinově zájmu.

S určitou mírou nadsázky lze současnou situaci Ruska přirovnat k pozici, v níž se ocitlo Rakousko-Uhersko před první světovou válkou. Slábnoucí velmoc se tehdy ocitla v pozici, kdy byla v předchozích desetiletích a staletích vytlačena z mnoha důležitých regionů, jako bylo Nizozemí nebo Itálie. Habsburská říše se proto upnula k Balkánu, jelikož šlo o poslední region, v němž měla možnost realizovat své velmocenské zájmu.

Pokud by je nerealizovala, sama by uznala politickou porážku a ústup z nejvyšších pater světové politiky, což rakouská říše odmítala připustit. I Rusko muselo v posledních desetiletích mocensky vyklidit řadu regionů. Rakouské lpění na velmocenském postavení (zprostředkovaně) uvrhlo svět do první světové války. Co světu přinese ruská reakce na údery proti Asasdovi uvidíme již brzy.