Z liberála konzervativcem. Politický chameleon Orbán opět uspěl v honbě za nápravou „historických křivd“

Sorosova kopírka dělá revoluci

Přerod liberála v konzervativce s autoritářskými tendencemi sice vypadá překvapivě, Orbán k němu však má nakročeno už od první poloviny devadesátých let.

Na konci let osmdesátých tomu však ještě nic nenasvědčuje. Syn důlního technika, člena komunistické strany, a učitelky, sice na střední škole krátce slíbí oddanost Maďarskému komunistickému svazu mládeže (KISZ), při nástupu na studium práv a politických věd na budapešťské univerzitě v roce 1982 je ale už přesvědčeným antikomunistou. Jeho vysokoškolští učitelé na něj budou později vzpomínat jako na radikálního aktivistu, který své názory prosazuje velmi agresivně.

Během vojny odmítá spolupráci s komunistickou tajnou policií a svou diplomovou práci věnuje polskému hnutí Solidarita, jehož lídry v ní cituje z první ruky. Kromě tajných výprav do Polska se se skupinou spolužáků zabývá také protirežimní činností na domácí půdě a v roce 1988 zakládají Fidesz (Fiatal Demokratak Szovetsege, Svaz mladých demokratů), protipól režimního KISZu.

Už předtím ale šíří protirežimní tiskoviny, v čemž jim velmi pomáhají fotokopírky, které se na maďarských školách začínají objevovat od poloviny osmdesátých let. Orbán a jeho souputníci využívají jeden ze stovek strojů, které maďarským institucím nevěnuje nikdo jiný než americký filantrop maďarského původu George Soros.

Miliardář zakládá v 80. letech v Maďarsku první pobočku své organizace Open Society (Otevřená společnost), jejímž prostřednictvím podporuje disidentská hnutí včetně Fideszu. Orbán, který v dubnu 1988 absolvuje práva a pracuje na částečný úvazek v Sorosově filantropické nadaci, mu dokonce napíše dopis s žádostí o stipendium. Chce v Oxfordu studovat „znovuzrození občanské společnosti“. Stipendium dostane.

O několik dekád později vytvoří Orbán ze Sorose téměř ďábelského nepřítele státu. Důvody nikdy nevysvětlí. Říká se ale, že se mu Soros zprotivil spolufinancováním organizací, které viní vládu tehdy už premiéra Orbána z korupce. Sám miliardář pak komentuje změnu situace lakonicky. „Náš vztah se zhoršil, protože se zhoršil on. Hodně se změnil. Přeměnil demokracii v nedemokratický režim,“ řekne v prosinci 2017.

Tři dekády předtím si ale Orbán užívá pobyt v Oxfordu, který přeruší až první svobodné maďarské volby. Orbán se vrací vést kampaň, která jeho hnutí, jež se účastní i takzvaných jednání kulatého stolu mezi režimem a opozicí, vynese na jaře 1990 zhruba devět procent hlasů. Z mládežnického hnutí je plnohodnotná politická strana a ruší horní věkový limit 35 let pro členství.

Moc za každou cenu

Právě v té době vychází poprvé zřetelně najevo Orbánova ochota podřídit politický program vyhlídce na získání moci. Zatímco někteří spoluzakladatelé Fideszu se chtějí přidat k větší liberální straně, Orbán to odmítne.

V roce 1993 se stává předsedou Fideszu, který pod jeho vedením nabírá nacionalističtější a konzervativnější kurz. Pokladníkem strany se stává jeho přítel ze studií, podnikatel Lájos Simicska. Spojenectví vydrží až do roku 2015, kdy některá média tehdy už oligarchy Simicsky Orbána kritizují, že zavádí „novou diktaturu“.

Orbán se tak poté více sblíží s jiným svým spolužákem a starostou své rodné obce Felcsut Lorincem Meszárosem. Ten ve vesnici postaví za přispění evropských fondů třeba fotbalový stadion, a to hned přes cestu naproti rodnému domu kopanou posedlého Orbána.

Na počátku devadesátých let je ale Orbánovým favoritem stále ještě Simicska. Podnikatel si připíše první velký skandál Fideszu, když prodá sídlo strany získané od státu a utržené peníze investuje do podivných transakcí, které mají naplnit stranickou pokladnu.

Posun strany doprava má za následek odchod části liberálních intelektuálů ze strany a nepomůže straně ve volbách v roce 1994, kdy Fidesz dostane jen sedm procent hlasů. Orbána to ale neodradí.

„Když bude třeba, spadnu do pasti“

„Budeme nejlepší středovou stranou polgári,“ říká podle svého bývalého vysokoškolského učitele Lászla Keriho v roce 1994 Orbán. Použije při tom maďarské označení pro „patriotickou majetnou střední vrstvu,“ přibližují Financial Times (FT). Toto směřování se projeví také v názvu strany, která od roku 1995 nese název Fidesz-Magyar Polgári Párt (Fidesz-Maďarská občanská strana, v roce 2003 je „strana“ v názvu nahrazena „unií“).

Orbánovou vizí je v té době podle ekonoma Petera Rony vytvořit moderní konzervativní stranu. Na upozornění, že v případě prvních volebních potíží se ono „moderní“ zakotvení může ze strany rychle ztratit, reaguje podle Rony Orbán pragmaticky. „Nechci do té pasti spadnout, ale pokud to bude nutné, ať se tak stane,“ odvětí podle ekonoma.

Orbánův učitel Keri později vzpomíná, že Orbán zdůvodňoval posun doprava tím, že coby středolevá strana je Fidesz pouhou „náhradní součástkou,“ zatímco na roztříštěné středopravé straně politického spektra se může stát „koordinátorem“.

Příklon k pravici se projevuje i politikovým náhlým zájmem o záležitosti náboženství a církve. I když sám pochází z kalvinistické rodiny a jeho žena byla vychovávána jako katolička, má se za to, že v mládí byl ateistou.

Ještě na začátku 90. let se ostatně staví proti návštěvě papeže v Maďarsku a vysmívá se křesťanským demokratům, se kterými bude později dlouhé roky vládnout. V polovině dekády se ale nechá konfirmovat, své manželství posvětí církevní svatbou a všech pět svých dětí nechá pokřtít.

Politický posun se mu tentokrát vydaří. Fidesz v roce 1998 vyhrává volby a Orbán se v pětatřiceti letech stává nejmladším maďarským premiérem.

Let's block ads! (Why?)